NONOÁTY V LÉČBĚ PLICNÍ HYPERTENZE

Václav Hampl

Plicní hypertenze je syndrom zvýšeného tlaku v plícnici, plicního cévního odporu, nebo obou. Komplikuje asi 10% případů chronických plicních chorob, nebo může mít neznámé příčiny (primární plicní hypertenze). Je spojena se značnou morbiditou a mortalitou. Mezi nejdůležitější patogenetické faktory plicní hypertenze patří plicní vazokonstrikce a proliferace cévního hladkého svalu a pojivové tkáně cévní stěny. V současné době není k dispozici účinná léčba. Ve snaze najít vhodnou léčbu jsme testovali inhalaci aerosolu látky uvolňující NO.



Hampl V., Tristani-Firouzi M., Hutsell T. C., Archer S. L.:
Nebulized nitric oxide/nucleophile adduct reduces chronic pulmonary hypertension.
Cardiovascular Research 31: 55-62; 1996.
(Zde najdete abstrakt)

Základem této studie byla úvaha, podle níž při opakované inhalaci aerosolu roztoku látky uvolňující NO dojde k jeho adhezi ke stěnám distálních dýchacích cest. Spontánně uvolňovaný NO pak bude působit plicní vazodilataci. Zjistili jsme, že každodenní inhalace jedné takové látky, dietylenetriamin NO adduktu (DETA/NO), signifikantně zredukovaly experimentální plicní hypertenzi u laboratorních potkanů (Obrázek A). Systémová vazodilatace, která komplikuje a do značné míry znemožňuje použití ostatních vazodilatancií pro léčbu plicní hypertenze, v tomto případě - jak jsme očekávali - nenastala (Obrázek B).


Opakované každodenní inhalace aerosolu DETA/NO zmenšují plicní hypertenzi vyvolanou u laboratorních potkanů injekcí monokrotalinu (MCT) (A), aniž by signifikantně změnily systémový cévní odpor (B).


Zpět na stránku Ústavu fysiologie...